Geniální badatel, lesník, tvůrce, technik, vizionář, ale hlavně člověk na nejvyšší úrovni propojený s Kosmickou Moudrostí Vody po sobě zanechal jen samé perly. Příroda (konkrétně voda) mu šla na ruku, jako nikomu jinému. Mimochodem, zanechal po sobě návod na vodní stroj, kterému už není potřeba dodávat vnější energii. Miluji badatele jako byl Viktor Schauberger. Mám také rád nakladatelství Fontána (která o něm vydala knihu) a proto si myslím, že nebudou mít nic proti tomu, když sem občas dám perly o vodě a přírodních principech vypozorovaných V. Schaubergrem.

"ZPÍVÁNÍ DO HLÍNY"

"Prastaré zvyky, které provozovalo jen málo sedláků dokonce i v dobách Viktora Schaubergera, naprosto fascinovaly tohoto mladého výzkumníka. Působivým příkladem je "zpívání do hlíny", jež podrobně cituje i Olof Alexandersson ve své knize "Živá voda", včetně překladu z hornoněmeckého dialektu. Slovo "hlína" zní v tomto dialektu stejně jako tón" a tato dvojznačnost jednoho výrazu zde sehrává důležitou úlohu.

Následující nezkrácený text pochází z pojednání o přírodním zemědělství, jež spatřilo světlo světa v Leonsteinu v červenci 1945. Úvahami tohoto typu a jejich závěry odkrývá Viktor Schauberger úplně nový pohled na smysl určitých tradic a rituálů.

"Náhoda neexistuje. Existují jen události, které pokládáme za náhodu zpravidla jen proto, že jsme v daném okamžiku na tu či onu možnost vůbec nepomysleli, a proto nás více či méně překvapila. V každém případě jsme se však dotyčnou osobou, hmotou nebo něčím podobným začali důkladně zabývat a prožívali jsme vůči ní nějakou emoci (radost či zlost), když se neočekávaně probudily naše myšlenky, podnícené určitým podnětem.

Bez vzruchu není žádný pohyb a tak nebylo divu, když jsem si jako mladý myslivecký adjunkt pravidelně, vždy když jsem šel po cestě svým revírem kolem jedné zemědělské usedlosti, již obýval sedlák, kterému se vysmívalo celé okolí a pokládalo jej za blázna, udělal odbočku, abych si s tímto moudrým mužem, jemuž jinak téměř nikdo nerozuměl, popovídal o různých zemědělských otázkách. Ne snad proto, že by mne nějak obzvlášť zajímalo zemědělství, nýbrž proto, abych si s tímto - jak mu říkali - šíleným sedlákem popovídal o příčinách nápadných výnosů jeho půdy, která v žádném případě nebyla lepší, dalo by se spíše říci, že byla podstatně horší, než půda jeho okolních sousedů.

Dotyčný sedlák jinak oral, jinak vláčel, sil v jiném období než okolní sedláci, jinak se choval i ke svým plodům; krátce, dělal všechno jinak než ostatní. Nechodil do kostela, což mu bylo dáváno za zlé, držel se stranou od výčepu, u něhož ostatní společně diskutovali o těch či oněch záležitostech, nikdy nikoho nepožádal o radu, od svého personálu netrpěl žádné připomínky a když jej někdo neuposlechl na slovo, mohl si hned sbalit svých pět švestek a jít. Přesto se na jeho statku jen zřídkakdy měnil personál. Pouze se svým dospělým synem, který navštěvoval zemědělskou školu a ledacos chtěl dělat a mít jinak, než jeho otec, míval ustavičné rozepře.

Před vypuknutím soumraku jsem se tedy opět procházel kolem tohoto domu a zabočil jsem k němu, puzen náhlým nápadem, že si se starým sedlákem ještě hodinku popovídám. Na dvoře jsem potkal jeho syna, který mi nebyl příliš sympatický, a zeptal jsem se jej na otce. "Starý je v přístavku," dostalo se mi odpovědi na dotaz, doprovázené nevrlým gestem, "zakřičte na něj a von se už holt ohlásí."

Vydal jsem se tedy naznačeným směrem, prošel jsem mlatem a konečně jsem nalezl starého sedláka, který si zpíval jakousi podivnou píseň a míchal něco velkou dřevěnou lžící ve velké dřevěné nádobě zvící asi tři nebo čtyř věder.

Nebyla to vlastně ani žádná píseň, co starý sedlák hulákal do velkého sudu, jsa nápadně nakloněn přímo nad něj, byla to spíše směs vokálu o různých stupnících, jež stoupala chvílemi až do fistule, aby se v následující chvíli ponořila do hlubokého brumenda. Když tóny stoupaly, míchal lžíci doleva. Když změnil spád zvuku, změnil i směr míchání. Pomyslel jsem si, že přece jen asi blouzní. Když jsem se na něj po chvíli vynadíval, sám skryt před jeho pohledem, napadlo mě, co že to vlastně míchá. Přešel jsem tiše po trávě až k němu a nahlédl jsem do nádoby, v níž nebylo nic než čistá pramenitá voda. Stařík si mne konečně všiml, krátce přikývl v odpověď na můj pozdrav a nerušeně míchal dále. Chvíli jsem se udiveně díval na něj, chvíli na nádobu, do níž sedlák tu a tam jednou rukou házel co nejmenší kousky rozmačkané hlíny a hned zase tu vpravo a tu opět vlevo zamíchal dřevěnou lžící za dosti hlasitého a nepříliš krásného zpívání do nádoby na vodu. Inu, pomyslel jsem si, že nic netrvá věčně. Stařec konečně vytáhl z nádoby obrovskou dřevěnou lžíci, vlastně to spíše vypadalo jako pádlo a prohlásil: "Tak a teď to nezkvasí."

Přikývl jsem, jako bych to pokládal za samozřejmé, a přikývl jsem i na to, když se mne starý sedlák zeptal, zda nemám sucho v krku a zda nechci džbánek čerstvého moštu. Když si stařík pečlivě utřel ruce do zástěry, šli jsme společně domů. Nechal mne vstoupit do světnice, zatímco on, jako obvykle, přinesl ze sklepa chladný jablečný most. A teď ochutnáme" - s těmito slovy mi přisunul modře květovaný džbánek, vrchovatě naplněný moštem. Budete si o mě taky myslet, že jsem blázen?" "Vy přece určitě víte, co děláte," zněla má odpověď.

Panenská blanka.

Postupně jsem se dozvídal účel tohoto cvičení. Hlína je dobře rozmíchána v ochlazené vodě, jež společně s vydechovaným kysličníkem uhličitým tvoří kyselinu uhličitou, která na sebe váže vsáknutou vodu a získává neutrální napětí (viz krusta z dobře udupané hlinité půdy).

Tato voda o neutrálním napětí se pak nastříká na pole po vláčení (brány nemají ocelové, nýbrž dřevěné zuby) pomocí takzvaných květných větví (podobné jako zasvěcené ratolesti při procesí). Neobyčejně jemně rozstříknuté krystalky zůstávaly pozadu jako negativně nabitá koagulační jádra, přitahující záření ze všech stran a vysílající opačné na všechny strany.

Mezi geosférou a atmosférou se tvoří neobyčejně jemná fialově se třpytící síť, podobná jako pokožka, jež propouští jen objekty o nejvyšší kvalitě. Tato "panenská blanka", jak pojmenovávají přírodní pěstitelé tuto neobyčejně jemnou a jemně porézní vrstvičku, jež se tvoří sama, umožnuje difuzi (nádech a výdech) tak vysokého stupně, že tato půda zůstává vlhká a chladná i v těch nejsušších ročních obdobích.

Tim zůstává tato zárodečná vrstva mezi geosférou a atmosférou stále na teplotě blízké teplotě největší měrné hmotnosti vody plus 4° Celsia, jež zajištuje při tvorbě plodu maximální pružnost a oplodňující látky si téměř trvale uchovávají svou relativně nejhlubší pasivitu.

Přírůstek výtěžku díky této jednoduché péči o dýchání pokožkou země činí asi 30 procent oproti půdám, na nichž se tomuto dýchání nevěnuje žádná pozornost. Tato péče o zemskou pleť byla v minulosti nazývána ZPÍVÁNÍ DO HLÍNY."

TAJEMSTVÍ SPIRÁLNÍCH STRUKTUR =>

=> SCHAUBERGEROVA GENIÁLNÍ SACÍ TURBÍNA

Viktor Schauberger vypozoroval, zaznamenal a ve svých inovativních vynálezech široce využíval anomálii vody, a to že voda má při 4° C (39,2 F) maximální hustotu (hustota se mění s teplotou, a s klesající teplotou u kapalin stoupá jejich hustota. U vody však existuje anomálie. Při poklesu pod 4° C hustota nečekaně naopak poklesne, díky čemuž může led plavat na hladině a voda nepromrzne až na dno).

VYSVĚTLENÍ DOMNĚLÝCH ZÁZRAKŮ

V. Schauberger dokázal tak dokonale pozorovat přírodu, a tak dokonale z toho vyvozovat podstatné závěry, že v podstatě platí, co kdysi řekl přímo do očí Schaubergerovi profesor Forchheimer (největší hydrolog své doby). Řekl, že jednou se bude říkat že to byla doba "před Schaubergerem" a "po Schaubergerovi." Stejně jako dnes říkáme před Kristem a po Kristu. Tak zásadní jsou poznatky V. Schaubergera. Dokonce mu radil, aby svá poznání neříkal nikde na akademické půdě, že ještě nenastala doba na jejich přijetí. Akademici se Schaubergerovi smáli a hanili ho. Říkali o něm, že je snílek, a to i navzdory úžasným technickým patentům, které dokazovaly, že Schauberger má pravdu. Profesor Forchheimer požádal Schaubergera, aby svá poznání sepsal na papír, on že to zalepí do obálky a uloží do trezoru Akademie pro pozdější generace.  A také řekl, že lituje toho, že nadělal v životě tolik škody, svým učením vytvořeným na základě nepochopení podstaty vody a jejích energií. 

Schauberger vypozoroval, že celá příroda funguje na principu vědomí a jemnohmotných energií a tyto jsou mnohem mocnější a silnější než jakákoliv hrubohmotná síla, třebas i atomové síly. Vypozoroval např. jak se dokáže tvořit voda, jak získává svou kvantitu a kvalitu. Jak se toho zúčastní Slunce. Jaký vliv hraje tvar toku energií atd. V podstatě přinášel poznání, že vše má svoji duši, od minerálů, kamenů, vody, až po planetu. A tyto kvality se zúčastňují procesů pohybu, růstu, tvoření, sil a života obecně. Učil, že to neviditelné a přístroji neuchopitelné je klíčovou složkou života.

V SCHAUBERGER: VYSVĚTLENÍ DOMNĚLÝCH ZÁZRAKŮ:

Pstruzi, stojící bez hnutí v bouřlivé bystřině, mi po desetiletém pozorováni prozradili to nejhlubší tajemství přírody. Souhrou mechanického a fyzikálního navíjení se volně padající voda blíží svému anomálnímu bodu a teprve tehdy jsou umožněny biochemické reakce a tehdy mohou vznikat jejich produkty, které nazýváme levitační silou, protiváhou tělesné gravitační síly. Měli bychom blíže pohovořit o tématu očividného překonání přitažlivosti zemské.

Prvním a nejdůležitějším předpokladem tohoto fenoménu je, že se odtékající pramenitá voda mechanicky naviji a že se současně dokáže specificky, a tedy fyzikálně zhušťovat při poklesu teploty směrem k plus 4°C. K tomu je ještě zapotřebí systému speciálních křivek, který nalezneme výrazně otisknut například v ledovcových kotlích, ve kterých je jasně vyznačen směr táhnoucí vody, a to i v té nejtvrdší hornině, kterou led formuje stejným způsobem, jako to umí dělat míza či krev ve svých vlastních systémech.

Pokud tato hornina obsahuje i kovy v přírodním poměru, pak jsou splněny již první dvě předběžné podmínky, aby se mohla padající voda pohybovat po cykloidních spirálových křivkách sama od sebe a kolem své vnitřní ideální osy proti směru sebe samotné "originálním" planetárním typem pohybu, a to tak, že uprostřed biomagnetické (dostředivé, stahující) koncentrace hmotných energii, přesně jako v zemské biomagnetické ose, může na větvích stromu života vznikat opět to metafyzické (to, co nelze fyzicky vnímat). Neboť teprve souhrou mechanického a fyzikálního navíjeni, které pomáhají odtékající vodě dostat se blíže k anomálnímu bodu, mohou vznikat produkty biochemické reakce, které zde z čistě funkčního hlediska nazýváme levitační silou, protiváhou tělesné gravitační síly."

"Obě tyto síly se za přirozených podmínek kompenzují tak, že gravitační sila může převážit jen potud, že je nezbytná jako brzdící složka pohybu mas (zrychlení volného pádu) následkem specifického zhuštění (přiblížení se k anomálnímu bodu), přičemž však naopak roste i intenzita levitační síly, vyvolané tímtéž dějem, a to potud, aby udržela plynulost padající vody nebo vody, odtékající po spádech různé ho druhu, téměř v konstantní podobě.

Jinými slovy: Čím vyšší bude mít odtékající či padající voda specifickou hmotnost, tím mocnější bude i levitační protiproud, který se bude větvit opačným směrem a který se bude prostřednictvím protiproudé výměny emanačních látek manifestovat tvorbou nové vody, čímž se budou zmnožovat padající nebo přirozeně proudící vodní masy a současně se budou díky vzrůstající tvorbě levitačních energií i kvalitativně vylepšovat.

Protože každý růst spotřebovává tepelné látky (latentní kyslík = strnulá sluneční energie), budou se i dodatečně vytvářené nové vodní masy opět blížit anomálnímu bodu, čímž budou podrobeny kvantitativnímu i kvalitativnímu růstu dodatečné stavební a vztlakové energie, jež dosáhnou v podélném směru takové síly, že vezmou na vlečné lano i ty největší a nejsilnější pstruhy a dokážou je dostat vzhůru proti proudu, když se tyto ryby vydávají na svůj svatební pochod směrem k pramenům a když zvyšují své vzrušení na nejvyšší obrátky, což je v období rybího tření naprostou samozřejmostí.

Když to vezmeme stručně, dal by se tím obecně srozumitelně vysvětlit fenomén pstruhů, kteří bez námahy překonávají svou vlastni tíži, a navíc i tíži protisměrného vodního proudu.

Nyní však zpět k vodě (krvi Země). Pokusíme se nyní odhalit tajemství, co je vlastně myšleno pod pojmem vázání slunečních energií, čímž vzniká výše zmíněná implozivní síla, která je schopna odstavit na vedlejší kolej všechny dnešní atomové energie, respektive všechny explozivní síly o nižší hodnotě. Jejím využitím by mohlo samo od sebe skončit rabování uhlí, dřeva a ropy.

Pod pojmem energie je třeba chápat vyrovnání dvou bipolárních energetických potenciálů, jakési vyplnění energetické hmotné mezery, tedy pochod, jehož výsledkem je vznik ohně nebo vody. Že se nedá s první energetickou hmotnou emulzí uvažovat o nějaké hospodářské struktuře, neřkuli o nějakém vyšším kulturním stupni, to vylučuje exploze již od samotného počátku. Vždyť v tom případě stravuje (spaluje) takzvaný kyslík, který se vlivem tepla uvolňuje a zvyšuje svou agresivitu, svůj stavební protipól - cukry, které jsou latentními tuky, jež začínají být při vyšších teplotách pasivní (neaktivní).

V prvé řadě zde jde o to, aby byl zahájen proces vyššího kvašení, který je účinný zejména tehdy, když se odtékající či padající voda specificky zhušťuje; tím se urychluje a současně se tím blíží svému anomálnímu stavu.

Voda, navíjející se v cykloidních spirálových křivkách, nikdy nezamrzá. Zavrtává se téměř bezhlučně do vodních tůní, ležících níže, aby se v nich pak opět navíjela, čímž zvětšuje svůj akční rádius otáčivého vnitřního i vnějšího pohybu kolem vlastní osy.

Když se na celý proces podíváme jako na celek, vzniká tím prvotní dílo, jakési hodinové pero, jež je poháněno výše zmíněným zvětšením hmotnosti (zmnožením vody plus zvýšením její specifické hmotnosti). Tím je tedy dosaženo věčného nepokoje, Panta rhei, "originálního" plodícího a oplodňujícího pohybu, sloužícího věčné proměně, sloužícího pohybu krve a mízy, nezávisle na tlakovém spádu.

V tomto koloběhu, odehrávajícím se v cykloidních spirálových křivkách, se takzvané tempo-křivky starají o trvalé urychlování odtékající vody, které získává svou stabilitu opět protichůdnými brzdícími křivkami, takže bez ohledu na geologický spád, individuální mezní rychlost nemůže být nikdy podkročena ani překročena.

Podstatné na těchto originálních pohybech proudu jsou trvale se křížící teplotní spády, podmíněné výše uvedeným druhem pohybu v jejichž průsečících se uvolňuji protisíly, jež napomáhají vývoji a současně také plynulosti a nepřetržitosti.

Stojící či proudící krev Země - voda - se tak stává jakýmsi sarkofágem, z něhož vyzařují na všechny strany bipolární emanační útvary (což je exaktně prokazatelné), jež pronikají veškerým okolím a jež je oživují vyššími energetickými vlivy, zároveň však uvolňují i ty zpětné síly, které vylučují všechno, co brzdí tento vývojový cyklus, nebo co by mu mohlo způsobit jakoukoliv jinou újmu.

V přirozeně proudící vodě, nedotčené vnějšími teplotními vlivy, nebo střídajícími se poměry geologického spádu a přitom se zmnožující a zkvalitňující, probíhají jak pochody imploze, tak i exploze, jež jsou však určeny především k oživování svého okolí prostřednictvím stavebních a vztlakových produktů reakcí.

Tento koloběh vnitřní látkové výměny je tedy motorem života. Je čtyřtaktním motorem, v němž se rytmicky střídají procesy komprese a sání, pohybové funkce přirážení a odrážení, díky čemuž vzniká tep, který však není příčinou, nýbrž následkem a projevem vnitřních výměnných procesů.

Když například hodíme kus dřeva do správně fungující "původní továrny" (vodní tůně), můžeme na něm zřetelně pozorovat pochody promíchávání vody, odehrávající se v cykloidních spirálových křivkách.

Jedná se zde o jedinečnou kolébku. Je to jako při příslovečném Elfím tanci, kdy se bipolární pohlaví (muž a žena) při pohybu vpřed otáčejí nejen kolem sebe navzájem v nepravidelném koloběhu, navíc se přitom otáčejí ještě i kolem své vlastní osy. V tomto jedinečném reji tančí i pstruzi, pronikající směrem vzhůru, než se sešikují a připraví k proskakování vodopádem.

Stejně jako lidský taneční pár potřebuje sladit krok a takt pohybu, orientuje se i pstruh a přizpůsobuje se rytmu a taktu vody, kroužící v tůni pod vodopádem. Náhle se na okraji vodní tůně začne intenzivně kolébat, a tím se začne přizpůsobovat navíjejícím se vodním masám. A konečně pak dosáhne stanoviště, z něhož se "zavrtá" do vodopádu. Nyní se ponoří směrem k ose vodopádu a získává náběh k zamýšlenému výstupu vzhůru. Mocným vlnitým pohybem hledá a nalézá zdroj levitační sily, který začíná na pomezí mezi padající vodou a vodou, proudící opačným směrem a zachytí se do vleku reaktivního vzestupného proudu, kterému pomáhá mocnými pohyby žáber, podobně jako to dělá štika těsně předtím, než se vrhne jako blesk na svou kořist.

Při dobrém osvětlení je tu a tam vidět i dráhu levitační hmoty. Vypadá to jako prázdná hadice (bez vody), kterou můžeme pozorovat i při vypouštění vody odtokem po odstranění špuntu, kdy voda krouží nad odtokem za bublavých zvuků, čímž vzniká kolmo orientovaný vodní vír, který s sebou strhává všechno do hlubiny s rostoucí sací silou.

Když si nyní představíme tuto vodní smršť či vodní cyklón, jak působí obráceným směrem, pak před sebou okamžité spatříme reaktivní sací účinek směrem vzhůru, který vysvětluje dosavadní záhadu, jak se pstruh dokáže pohybovat vzhůru v ose protiproudé padající vod masy.

Tato dovednost pstruha je však svázána se zcela určitými kinetickými pochody v odtékající vodě. Stejně, jako je například vznik vodní smrště či cyklónu spojen s velmi silnými napěťovými rozdíly, jaké se mohou projevovat jen ve formě kapek. Pokud se odtékající voda nemůže mechanicky a fyzikálně navíjet na své dráze pádu či plynutí, pak nemohou vznikat ani produkty biochemických reakcí, jejichž emanační sily vládnou nadřazenými (metafyzickými) sacími silami orientovanými vertikálně, které ve výše uvedeném případě táhnou pstruhy směrem vzhůru.

Příčinou vzniku této síly cyklónového typu je proces vyššího kvašení, který se může odehrávat pouze díky určitému druhu proudění vody: toho druhu, který vyvolává implozí, navázání objemu latentního kyslíku na přirozeně zkvašené tuky (takzvané uhlíkaté látky).

Pod pojmem kyslík jsme si zde představovali strnulou sluneční energii, která je v anomálním stavu vody natolik pasivní (neaktivní), že se ve svém mechanicky rozprášeném (dřímajícím) stavu osvobodí od anomálního bodu a dokáže se připoutat ke svému opačně pólovanému partnerovi (být spolknuta). Tento reaktivní hmotně-energeticky produkt má implozivní stavební a vztlakovou funkci.

Díky tomu je umožněn vzestup prvotní produkce, jenž nás vyvede z tohoto ráje bláznů, do něhož jsme se dostali nepřirozeným stupňováním výroby."

Na místech, kde se díky kinetickým odporům uvolňují odpovídající dodatečné sily, zhušťuje se trojrozměrně (originálně) se pohybující voda, čímž se zvyšuje osová sací sila a tím i výtlačná a vlečná síla, která s sebou přinese materiál, navíjí jej a postupně jej rozdrobuje.

V místech sacího víru, do nichž se dostávají tělesa, těžší než voda, stojí i pstruzi, protože jim tam bez velké námahy skáče potrava přímo do chřtánu.

Povšimněme si, že teplotní vlivy, ovlivňované pohybem vody, jsou mocnější než ty, jež jsou způsobeny vlivem teploty okolní vody a vzduchu.

Viktor Schauberger zkoumal a popsal fascinující jemnohmotné vlivy spirálovitého tvaru. Díky tomu, dnes lépe chápeme, proč je Flow Disc tak mocným Kosmickým Portálem pracujícím s jemnohmotnými energiemi. Obsahuje 144, potažmo 1296 hexagonálních Pyramid uspořádaných do tří druhů levotočivých a tří druhů pravotočivých spirál (čas 8:14 ve videu). Jsou organizovány podle Zlatého Úhlu, jež je rotačním vyjádřením Zlatého Řezu (čas 2:53 ve videu). Uvedené video doporučujeme všem, kdo chtějí hlouběji pochopit základní principy Kosmické Geometrie a současně i těm, kdo chtějí aktivovat Kosmické Kódy v naší DNA.

zde více o živé KANGEN vodě